Čtete Old School Blog. Samostatný text, takový, co stojí za přečtení a víc se blíží blogování než jenom záznamům dění, jako jsou Střípky.
🤔 Zvláštní proměna sítí: přibývá komentářů, které nic nepřidají — jen namítnou, vymezí se, postěžují si, že „tohle jste neměl zveřejňovat“ nebo “nechápu proč to píšete”. Jako by je někdo nutil to nejen číst, ale i se tím řídit.
Začalo jsem si toho všímat na Threads. Stabilní jev: komentující často nečtou, co komentují. Reagují na titulek, domněnku, vlastní projekci. Odmítavost napřed, obsah až potom. A pomalu se to přelévá i jinam.

Místo „konverzace“ se z feedu stává protestní nástěnka proti samotné existenci cizího názoru.
Proč?
Protože sítě oceňují rychlost, ne porozumění. Čím kratší reakce, tím snazší engagement. Protože komentář je dnes signalizace identity: „já jsem ten, kdo je proti“, nikoli „já rozumím a nesouhlasím“. Protože algoritmus miluje negativní lepidlo – drží pozornost líp než klidná shoda. A protože čteme na mobilu, ve frontě, v mezipohledu; mozek doplní zbytek příběhu po svém.
Výsledek je stejný: zhnusení ze sítí. Ne kvůli odlišným názorům, ale kvůli tomu, že debata se mění na protest proti existenci jiného pohledu. Včetně obligátních vulgarit a agrese, které z komentářů dělají spíš ventilační šachtu.
Jak to pojmenovat? Z debat mizí snaha pochopit, nahrazuje ji reflex proti.
Co s tím?
Pravidlo 3 čtení pro komentující: reaguj až po dočtení, ne po první řádce nebo nadpisu.
Mute/block místo nekonečných debat s lidmi, kteří nechtějí porozumět.
Kontext do prvních dvou řádků (tlumí domněnky). Jenže to už se nutíte k umělému psaní a mizí radost a psaní pro zábavu.
Vlastní kanály (newsletter, blog) pro diskusi s nižším hlukem. Nebo ideálně, zcela bez diskuzí. Nakonec komentáře na blozích vymřely už dávno.
A hlavně: nekrmit. Ne každé vymezení je pozvánka k diskuzi. Ostatně “nekrmit” je už v Co je to internetový trol? Co dělat, když nějakého takového potkáte a to byl rok 2019.
Sítě mají posouvat, ne znechucovat. Nesouhlas je cenný, když je k věci. Když je to jen reflex „proti“, je to další šum v hlavě i v algoritmu.


Tohle jsem pozoroval už v éře blogování. "Nevím o čem píšeš, ale už z nadpisu je mi jasné, že jsem proti." Ale je pravda, že to nebylo tak silné.