Když zájmena selžou: Problém, který mate i AI ~ Old school blog ~ 7. března
Čtete Old School Blog. Samostatný text, takový co stojí za přečtení a víc se blíží blogování, než jenom záznamům dění, jako jsou Střípky.
❓ Jak jste na tom s angličtinou? Jak chápete “A mother beated her daughter because she was drunk" (“Matka zbila svou dceru, protože byla opilá.” ) … otázka totiž je, kdo byl opilý, dcera nebo matka?
ChatGPT na to říká, že věta je dvojznačná a lze ji vykládat oběma způsoby. A měla by být přepsána, aby jasně ukazovala, kdo tedy byl opilý.
Perplexity k tomu dodává, že věta je příkladem tzv. nejednoznačného antecedentu, kdy není jasné, k čemu se zájmeno "she" vztahuje.
Gemini má ale jasno, opilá byla dcera.
Copilot také říká, že to není jasné.
Grok trvá na tom, že opilá byla matka.
Deepseek se přidává na stranu “nelze určit”.
Claude ostatně také, a nezapomněla připomenout, že fyzické týrání je škodlivé a špatné. O psychickém týrání s šílenou větou ani slovo.
Pokud to budete zkoumat online, tak velmi často zazní: Obecné pravidlo pro osobní zájmena (on, ona, ono atd.) je, že se vztahují k poslednímu použitému podstatnému jménu. V tomto případě bychom tedy vyvodili, že to byla dcera, kdo byl opilý.
Skutečnost ale opravdu je, že větu lze vysvětlit oběma způsoby.
V češtině (“Matka zbila svou dceru, protože byla opilá.”) je to nakonec stejně, nejde jednoznačně říci, že opilá byla matka ani že opilá byla dcera.
Co k tomu dodat?
Jazyk prostě je fascinujícím komunikačním nástrojem, ale někdy dokáže být i mimořádně zrádný. Stačí se podívat na jednoduchou větu „A mother beated her daughter because she was drunk.”
Už jen tento příklad ukazuje, jak mohou nejednoznačná zájmena (v angličtině, ale stejně tak v češtině: „Matka zbila svou dceru, protože byla opilá.“) vyvolat řadu otázek: Kdo byl vlastně opilý? Matka, nebo dcera?
Tento zdánlivý detail připomíná, že porozumění textu (nejen v cizím jazyce, ale i v naší mateřštině) není vždy automatické a jednoznačné. Zároveň ale odhaluje, jak může jedna věta vyvolat velmi odlišné interpretace u různých lidí či strojů – a to na základě pouhého lingvistického detailu, který je přitom v komunikaci zásadní.
Krása i záludnost jazyka spočívá právě v tom, že i krátká věta může nést vícero významů, a bez dostatečného kontextu nebo přesnější formulace zůstane jednoduše nevyjasněná.