Mlčeti zlato, Pavle Tulejo. V krizové komunikaci zejména ~ Old school blog ~ 2. května
Čtete Old School Blog. Samostatný text, takový co stojí za přečtení a víc se blíží blogování, než jenom záznamům dění, jako jsou Střípky.
Akademik, ekonom, politik. Pavel Tuleja, možná budoucí ministr pro vědu a takové ty věci. Ty o kterých původní ministryně nemluvila a měla navíc “málo lajků”, takže dostala kopačky. Pavel Tuleja by měl být náhradou, jenže…
… jenže to tak nějak vypadá, že v politice už došli lidi. Lidi co nemají máslo na hlavě. Lidi co dokáží komunikovat, krizově komunikovat. Protože tenhle se v tom plácá aniž by se ještě stal ministrem.
Zjistilo se, totiž, že Pavel zveřejňoval vědecké články v predátorských časopisech, těch na Beallově seznamu. Což je ve vědě něco, co se nedělá. Pokud tedy nejste nějaký pochybný či pseudo vědec a je vám úplně jedno, co si o vás další vědci a svět myslí.
Budiž. Může být. Byl to rok 2015. Mladická nerozvážnost. Asi tak nějak to měl Tuleja pojmout. Omluvit se, politovat, označit to za chybu. A pak už jenom mlčet. Jenže ne, Pavel prostě nemlčí. A na Twitter, neznámo proč, pověsil dva tweety.
Za celý svůj profesní život jsem napsal desítky odborných článků. Zaznamenal jsem, že se objevily informace o textech, u kterých jsem spoluautorem, a které byly publikovány v časopisech na Beallově seznamu. Dohledal jsem, že jsou z roku 2015.
Zpětně vnímám, že jsem měl více zkontrolovat kvalitu nakladatelství, kde články vyšly. Za tuto chybu se veřejně omlouvám. Slezskou univerzitu jsem již požádal o stažení příslušných článků z mého publikačního seznamu.
Těžko říct proč to dělá, když na “desítky odborných článků” se okamžitě objevil dotaz “Můžete prosím upřesnit, o jakých desítkách publikací hovoříte? V databázi vědeckých časopisů Scopus máte 6 publikací a 32 citací. “
Všimněte si i formulace “Zaznamenal jsem, že se objevily”. Takové to typické pejorativní zlehčování. Zdůrazněné “ o textech, u kterých jsem spoluautorem” ve kterých jaksi naznačuje, že on za to vlastně vůbec nemůže.
“Jsou z roku 2015” je tak v prvním tweetu jediná podstatná informace, který rozhodně měla zaznít.
Co ale v prvním tweet není je omluva. Omlouvá se až v druhém tweetu. V tom, který vždy bude mít zásadně nižší čtenost. Nemluvě o tom, že, když už, tak aspoň proboha mohl na jeden měsíc koupit modrou fajfku a nemusel to psát rozděleně.
Ten druhý tweet, je vlastně zbytečný. Stačilo se omluvit. Stalo se. Je to mnoho let. Tohle rozpatlávání a zabředávání fakt nepomáhá. A stažení z “publikačního seznamu” někde na Univerzitě? To nic neřeší, ty články prostě byly publikovány tam kde byly.
Predátorské časopisy (příklad zde, seznam zde, velmi dlouhý mimochodem, přes tisícovku položek) slouží zpravidla těm, kdo “nedělají vědu, ale vykazují publikace”. Vznikly proto, že tahle část vědců za zveřejnění ochotně platí. To se ví už roky a samotný systém po tom tak nějak volá. Podobně jako po tom aby politici měli hodně lajků. A vznik
Celé je to jen další zpackaná krizová komunikace, PR komunikace. Ve které prostě stačilo s pokorou oznámit, že v roce 2015 udělal chybu a omluvit se. A nic dál neřešit.
PS? Aktuálně na Twitteru má 12 lajků. Tak nevím, není to nějak málo?